Zdarma do galerií, plánuje Zaorálek

24.01.2020 11:30|ministerstvo

Ministr kultury chce po vzoru západních muzeí zatraktivnit vstupy. Problém budou peníze, přiznává.

 

Kdo si chtěl loni užít vynikající výstavu švýcarského sochařského mága Alberta Giacomettiho, musel se k pokladně Národní galerie vypravit s dostatečným obnosem. Pro dva dospělé 560 korun, rodinné vstupné za 480, mimopražští návštěvníci navíc výdaje za cestu a nějaký ten oběd nebo svačinu. Sečteno a podtrženo: celkem nákladný výlet za uměním, aspoň podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Politik proto horuje za to, aby vstupné do galerií bylo co nejpřístupnější. Nejlépe po vzoru západních muzeí. 

V Londýně či Washingtonu můžete navštívit státní instituce s přepychovými věcmi. Je neskutečné, co vám nabídnou. A zdarma,“ říká v rozhovoru pro LN. 

Do voleb v roce 2021 chce tedy přijít s návrhem, jak vstupy zlevnit. „Ve světě jsou varianty, kdy máte třeba stálou expozici zdarma. Nebo jsou určité dny pro volný vstup. Jinde mají jinou formu slev,“ popisuje Zaorálek. 
A ačkoli je z jeho řeči vidět, že se mu líbí model volných vstupů, přehnaný optimismus brzdí. 

Pravděpodobně nedokážu dosáhnout toho, abychom tahem pera změnili všechny státní instituce na vstup zdarma. Zřejmě bychom to nezaplatili,“ dodává ministr. Jeho předchůdce Ilja Šmíd (za ANO) záměr vítá. Varuje ale před ekonomickou realitou. „V Národní galerii činí příjmy ze vstupného více než deset procent, což je téměř padesát milionů. To by se muselo vyřešit navýšením (státního – pozn. red.) příspěvku, respektive získáním jiných zdrojů, což se mi zdá – vzhledem k vývoji rozpočtu – velmi obtížné,“ vypichuje Šmíd. 

Úspěch Zaorálkova snažení bude záviset na vůli silnějšího z vládních partnerů – hnutí ANO. Jeho lídr Andrej Babiš o tom s ministrem zatím nehovořil. „Nevím o tom,“ napsal LN. 
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) je nápadu v principu nakloněna. „Nebráním se debatě, v některých případech skutečně může návštěvníky galerie odrazovat právě výše vstupného,
“ sdělila. 

Ministryně financí je připravená se o návrhu svého vládního kolegy Zaorálka (ČSSD) podrobně bavit. „Ale jedině za předpokladu, že v něm bude ošetřeno také dostatečné finanční krytí, aby v zájmu zachování našeho kulturního dědictví pro další generace nebyl provoz galerií do budoucna nijak narušen,“ řekla LN strážkyně státní kasy Schillerová (za ANO). 

Jiří Fajt, bývalý ředitel Národní galerie Praha, Zaorálkův nápad vítá. Podle něj by se případné zavedení vstupu zdarma do státem provozovaných výstavních sálů však mělo omezit na stálé expozice. Krátkodobých výstav by se podle Fajtova mínění podobné opatření týkat nemělo. „Ty jsou cosi mimořádného, bývají po všech stránkách – zejména po organizační a finanční – značně náročné. Proto jsem přesvědčený o tom, že v těchto případech je vstupné nutné zachovat,“ uvedl Fajt. 

Jako v Německu 
Někdejší šéf Národní galerie upozorňuje na dopady případného zavedení volných vstupů do jejích uměleckých sbírek. „V kolonce vlastních příjmů by ročně ztratily tak 15 až 20 milionů korun. To by měl stát bez velkých slov dorovnat,“ prohlásil. 

Podle Fajta se podobná debata v poslední době intenzivně vede v Německu, kde by se Češi mohli inspirovat. Sousední stát má pilotní projekt, který má spustit na zkušební dobu tří let. „Během ní bude spolková kasa dorovnávat státním muzeím v Berlíně ušlé zisky. Pak se výsledky vyhodnotí s ohledem na kvalitu veřejné služby a spokojenost návštěvníků,“ popsal LN Fajt. 

Národní galerii vedl do loňského jara, kdy byl z jejího čela odvolán. Po něm ji dočasně řídí Alena Anne-Marie Nedoma. Současná šéfka je k zavádění plošných vstupů zdarma skeptická. „Myšlenka vstupu zdarma bez omezení do státem zřizovaných muzeí a galerií je stejně lákavá jako nebezpečná,“ varovala. 

Rána a naivita? 
Příjmy ze vstupného patří mezi životně důležité zdroje financování všech těchto institucí, v případě Národní galerie Praha jde řádově o desítky milionů korun,“ řekla LN Nedoma. 

Dovolím si říci, že by to pro činnost galerie byla smrtelná rána, pokud by se současně nezměnil způsob financování příspěvkových organizací ze strany zřizovatele. Spoléhat se na větší otevřenost a ochotu sponzorů a donátorů je, zejména v krátkodobém horizontu, ryzí naivita,“ dodala. Dočasná ředitelka si navíc nemyslí, že by volné vstupy nějak výrazně přispěly k masivnímu zvýšení zájmu Čechů o výstavy umění. A pokud ano, vedlo by to k dalším výdajům. 

Ke ztrátě výnosů bychom museli připočíst náklady na ‚množství návštěvníků‘ – na ostrahu prostor, ochranu vystavených předmětů, pojištění,“ vyjmenovala Nedoma. Různé systémy slev už tuzemské galerie mají. Kupříkladu do Veletržního paláce v Praze mohou už delší dobu přijít mladí lidé do 26 let zdarma. Netýká se to však všech výstav. Existuje také Klub přátel Národní galerie. Zájemce zaplatí roční „paušál“ podle typu členství, o něž má zájem. „Výrazně se jim tím zlevní výstavy i doprovodné a vzdělávací programy,“ popsala ředitelka Nedoma. 

Kultura jen pro elitu nemá smysl 
Pokud jsou vstupy do uměleckých stánků pro někoho finančně nedostupné, je to selhání státu, říká ministr kultury LubomírZaorálek (ČSSD). Co se týče umění, chtěl by Prahu přeměnit v druhou Vídeň. 

Pane ministře, jak jste daleko s výběrem nového ředitele Národní galerie? 

V tomto týdnu (rozhovor vznikal 14. ledna – pozn. red.) máme jako téma nový statut Národní galerie. Je to jeden z postupných kroků k tomu, aby se garanční rada začala zabývat otázkou, jak vybrat nového ředitele. Postupujeme tempem, které jsme si zvolili. Původně jsem řekl, že to chci do půl roku. Teď jsem členům rady říkal, že by bylo dobré, kdyby se to podařilo zkrátit. Vím, že to nelze úplně honit, ale kdyby se to podařilo do čtyř měsíců, budu rád. 

Myslíte tím do čtyř měsíců od začátku letošního roku? 

Jsem si vědom toho, že je tam poměrně hodně otázek, které se musejí zodpovědět. Nechci jim ubírat čas, který jsem jim původně slíbil. Mají půlrok na to, aby celé řízení a nominaci dali dohromady. Třeba i jmenovitě se sestavou, která bude nového šéfa vybírat. Názory na to, kdo by v ní měl být, se totiž liší. Může v ní být obsazení takových rolí, jako je třeba ekonomika. Mluví se totiž o tom, že by složení mělo odpovídat tomu, že role ředitele je také manažerská. Hlavně by se mělo odpovědět na to, jak by ta galerie měla být vůbec řízena. 

A typově – jaká by měla být osobnost šéfa? 

To je přesně to, co musí zodpovědět garanční rada. 

Po odvolání předchozího ředitele Jiřího Fajta vede Národní galerii dočasně paní Anne-Marie Nedoma. Jak jste s ní spokojen? 

Jsem spokojený. Provedla některé zásadní změny, třeba ve způsobu řízení. Snížila pětistupňové řízení na třístupňové, protože tam bylo příliš mnoho šéfů. Provedla i další personální věci, které jsou podle mě ku prospěchu. Mám s ní zrovna schůzku, na níž se mimo jiné chceme bavit o spolupráci s Centre Pompidou (kulturní centrum a přední muzeum současného umění v Paříži – pozn. red.). Protože když jsem byl v Paříži, dohodli jsme se, že pošlu dopis, ve kterém sdělím některé detaily toho, jak budeme dál pokračovat. Chci paní Nedoma informovat o tom, že cesta ke spolupráci je otevřená. Předpokládám, že pojede do Paříže. 

Vláda o spolupráci s Centre Pompidou hodně stojí. Jednáním s jeho zástupci je tedy pověřena hlavně paní Nedoma? 

Víceméně je to to, na čem jsme se shodli – že jim sdělím, kdo bude za Národní galerii jednat. Pro mě však byl ten vůbec nejdůležitější výsledek ten, že jsme se v Paříži dohodli. A mohu prozradit proč. Na mě působilo velmi sympaticky, když mi francouzští partneři řekli, že je hodně zneklidňuje situace v Evropě a hrozba jejího rozklížení. Mají pocit, že pokud by se východ Evropy začal vzdalovat, bylo by to špatně pro všechny. Shodli jsme se, že pokud můžeme udělat něco pozitivního v oblasti kultury, měli bychom to udělat. Pokud takovým instrumentem proti tomu, aby se vytvářely bariéry mezi východní a západní částí Evropy, může být spolupráce Národní galerie v Praze a Centre Pompidou v Paříži, měli bychom takový nástroj využít. Jejich zájem a znalost mě překvapily. I to, že s tím přišli sami. A vlastně i díky tomu jsme se dohodli, protože to je něco, co nám dává smysl na obou stranách. V kultuře je velká šance zabránit dezintegraci Evropy. 

Pokud se Češi a Francouzi na spolupráci dohodnou, jaký dopad to bude mít na Prahu coby předpokládané sídlo nové pobočky Centra Pompidou? 

Přijedete-li do vídeňské Albertiny, zní kolem vás jenom čeština. Z toho musíte poznat, jak velká poptávka je mezi Čechy po velkorysých výstavách skutečně světového formátu. V tom bychom mohli Vídeň dohnat – a Paříž by nám v tom mohla hodně pomoci. Je to možnost, jak z Prahy udělat ještě přitažlivější místo. Centre Pompidou má v tomhle obrovské možnosti. Výstava Francise Bacona, kterou jsem tam viděl, byla vskutku ohromující. Je to něco, co vám skoro vyrazí dech. Mít podobný typ výstavy tady, to si člověk pomyslí: to by bylo něco. 

Stále podle vás platí, že se toho v českém hlavním městě dnes tolik umělecky významného neděje? 

Nechci naříkat, jako že se tady nic neděje. Výstava Staří mistři, která byla otevřena ve Schwarzenberském paláci, je podle mě také mimořádná. Stejně tak akce Umění dlouhého století ve Veletržním paláci. Nerad bych vyvolával dojem, že teprve teď něco začíná. Minimálně v Národní galerii mi tyto dvě výstavy připadají nesmírně zajímavé. Galerie v tuto chvíli funguje. Jen kdyby to vstupné nebylo takové, jaké dnes je. To je věc, která mi vrtá v hlavě a vadí. 

Zdá se vám vstupné na výstavy umění příliš vysoké? 

Zvolil bych nějaký způsob, ať je přístupnější. Protože je sice pěkné doporučit výstavy, které jsou podle mě novátorské, ale když jsem tam zašel, pozval jsem přátele, zaplatil jsem to, tak si člověk uvědomí, jak obtížné je pro rodinu na takovou výstavu přijet a za ty peníze ji vůbec vidět. Připadá mi to zásadní. V Londýně nebo Washingtonu můžete navštívit státní instituce s přepychovými věcmi. Je neskutečné, co vám nabídnou. A zdarma! Ve Washingtonu takhle můžete vidět spoustu Rodinových soch a podobně. Když vidíte, jak tam fungují státní instituce, začne vám vadit, jakým způsobem to běží u nás. 

Takže tohle bude jedna z vašich priorit? 

Líbilo by se mi, kdyby výstavy byly skutečně přístupné pro studenty, školáky. Kdyby galerie byly plné lidí. Přál bych si, aby na výstavě Umění dlouhého století bylo plno. Vždyť je to úžasná příležitost vidět neskutečné množství zajímavých věcí! Národní galerie tu ukazuje, jak úžasné věci má ve svých fondech. Přál bych si, aby je vidělo co nejvíc lidí. Vadí mi, že zájem je limitovaný vstupným. Chtěl bych, aby nebyl problém pro studenty a rodiny se na takovou výstavu dostat. Způsob hledáme, teď jsem to zadal. 

Není to však kontraproduktivní? Na jednu stranu hovoříme o tom, že je kultura podfinancovaná, na druhou připravíme galerie o příjmy ze vstupného... 

Kultura nemá smysl, pokud je jen pro někoho. Pokud je tady jen pro úzkou elitu, která si to zaplatí, pak jdeme špatným směrem. 

Navrhnete změnu vstupného na výstavy jako bod pro jednání vlády? 

To nenavrhnu na vládě. Teď jsem to zadal (úředníkům ministerstva – pozn. red.), abychom se zabývali tím, jak to udělat, aby se lidé za uměním mohli dostat. Můžete to udělat různě. Ve světě existují varianty, kdy máte například stálou expozici zdarma. Nebo jsou určité dny pro volný vstup. Jinde najdete nějakou formu slev. Pravděpodobně nedokážu dosáhnout toho, abychom najednou tahem pera změnili všechny státní instituce na vstup zdarma. To asi tak lehce neuděláme, protože bychom to zřejmě nezaplatili. Ale mohli bychom se podívat na způsob, jak to finančně zvládnout a zároveň umožnit lidem, pro které není jednoduché utratit víc než tisíc korun na rodinném výletě, aby se na výstavy mohli podívat. 

Je skutečně vstupné tou hlavní překážkou, proč nejsou galerie plné? 

Jestli jsou pro některé lidi nedostupné, je to selhání státu. A rozumím, proč to v zemích, jako je Velká Británie nebo Spojené státy, dělají zdarma. Takový přístup má obrovský význam. Ve Smithsonian jsem byl vícekrát (Smithsonian Institution – skupina muzeí a vědeckých center spravovaných vládou USA – pozn. red.). Je tam opravdu plno. Je to místo, kde si klidně můžete domluvit schůzku. Tady ve Veletržním paláci si ji můžete dát tak akorát v kavárně. A tam je shodou okolností také docela plno. Je tam živo, to je zajímavé. A víte proč? Protože tam se ještě nemusí platit vstupné. Ale není smutné, že mladí přijdou do té kavárny, ale dál už nejdou, protože za to musejí platit? Musí vás přece napadnout, že tady něco nehraje. Chtěl bych, aby lidé měli šanci ty naše sbírky vidět. Jinak k čemu to je? 

Jsou galerie zdarma či alespoň se slevou něčím, co byste chtěl prosadit do voleb? 

Do konce volebního období (rok 2021 – pozn. red.) bych chtěl s něčím přijít. Nevím, jestli to budou dny zdarma, slevy, ale nějaký způsob, jak lidem umožnit snadnější vstup. Asi do té doby nedokážu zvládnout, aby to fungovalo jako v zahraničí, ale chci aspoň najít cestu. Nějaký způsob podpory, aby takovou galerii mohly navštívit školy, aby to dokázaly uhradit. Prostě nějaký program, který by tohle umožňoval.

 

 

Zdroj: Lidové noviny ze dne 24.ledna 2019, strana 1 a 4
Autor: Tomáš Tománek

Soubory ke stažení
TISKOVÉ ODDĚLENÍ

Michaela Lagronová
Vedoucí tiskového oddělení
Tisková mluvčí
email: michaela.lagronova@mkcr.cz

Ivana Awwadová
Pracovnice tiskového oddělení
email: ivana.awwadova@mkcr.cz

Petra Hrušová
Pracovnice tiskového oddělení
email: petra.hrusova@mkcr.cz
info Novinářské dotazy prosím zasílejte na press@mkcr.cz.
Ostatní (včetně dotazů dle zák. č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím) směřujte na epodatelna@mkcr.cz, odkud budou zaslány příslušným odborným útvarům k vyřízení.